Prase Vodrážka
Vodrážkovy parodie na historii, filosofii, etiku… jsou někdy osvěžující. Nahlíží na věci poněkud vyšinutě, jinak než je běžné, což je legrace o to větší, že Vodrážkovo „filosofické“ blábolení ve skutečnosti parodie není – že to autor myslí vážně. Když pak Dlouhý, široký, bystrozraký Vševěd Vodrážka, který tady všude seděl, všude byl, všechno ví…, přejde z přemítání nad světem a lidskými osudy do osobní roviny, je z pohádky (ne)obyčejná prasárna. Vodrážka, který jako prase Major dohlíží na správný výklad animalismu na Farmě zvířat, jako kdyby vypadl z estébácké akce KLÍN, kterou dnes na internetu provozují kremelští trollové. Titulek (parafráze Vodrážky) je redakční. Vodrážkovy reakce jsou shromážděny na Bubínku Revolveru. Poznámka k doprovodnému elaborátu T. Pokorné příště. Tady k Vodrážkovi vyjádření Břetislava Rychlíka.
Petr Placák
x x x
K otevřeným dopisům badatele Miroslava Vodrážky.
Břetislav Rychlík
V těch horších letech už vědomí, že jste vznikli a přes všechny potíže dodnes existujete, pomáhalo jistě k životu nejenom mně. NĚCO SE DĚLO. A přišlo a přicházelo to odjinud, než jsme byli zvyklí. Neviděl jsem toho asi od vás tolik, abych byl svrchovaným soudcem. Přesto alespoň tolik, abych vnímal a zaznamenal vaši POETIKU a vaši MRAVNOST.
Takže se máte i do budoucna o co opřít.
Váš Josef Topol
Dramatik, básník a signatář Charty 77, jaro 1990
Vážení čtenáři a šiřitelé otevřených dopisů badatele ÚSTRu Miroslava Vodrážky. Považuju za svoji povinnost reagovat na poslední otevřený dopis. Dopis obsahuje tři lži o mém vystupování v Senátu kolem situace v ÚSTRu a jednu denunciaci, která překračuje hranice jak profesního, tak lidského chování.
Miroslav Vodrážka: „A jelikož dnes zakoušíte novou politickou příležitost, tak v rámci kariérního páternosteru vystupujete proti ÚSTR a ABS.“
Břetislav Rychlík :
„Já si nedovedu představit, že by se měl ÚSTR rušit a že by se k němu nějak mělo dojít. My vlastně v ten moment bychom se měli za ten ÚSTR bít jako lvi, ale máme-li se bít jako lvi, tak je jasné, že musíme být schopni veřejnosti obhájit nejrůznější pohyby uvnitř té instituce (…) byl bych velice rád, aby ty naše obhajoby byly plnohodnotné, my musíme vlastně zažít jakousi totální transparentnost.“
To je citát z 10. schůze Výboru pro vzdělání, kulturu, lidská práva a petice, kterou Miroslav Vodrážka s výkřikem – Senát se staví nad soudy – opustil brzy po zahájení. „Soudy“, kupodivu, myslel posudek podnikového právníka ÚSTRu k odvolání předsedkyně Rady ÚSTRu Moniky Pajerové, které neproběhlo v souladu se zákonem o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek. V tu chvíli měla Rada ÚSTRu dva předsedy. Povinností Senátu je hlídat dodržování zákona.
Prokazatelně proti ÚSTR a ABS nevystupuju. Tady by moje odpověď mohla končit, ale musí pokračovat.
Lež č.1
Miroslav Vodrážka: „Všechny výše připomenuté výroky by mohly být ponechány stranou a dávno hluboko zasuté ve společenské paměti, podobně jako zašlá novinová fotografie, zachycující Vás s Vasilem Mohoritou v roce 1988, na kterou jste v rámci vlastní politiky paměti zapomněl.“
Fakta:
Nezapomněl jsem. Mluvil jsem o tom ve svých rozhlasových Osudech, v natáčení pro Paměť národa, vyjde o tom vzpomínka v mých pamětech, které na jaře vydá brněnské nakladatelství Větrné mlýny. Odkaz na link TOP 09, kde jsem to zveřejnil před volbami (a je to tam stále) jsem poslal panu Vodrážkovi, stejně jako citát z pamětí. Účelově a manipulativně to popírá.
doc. Břetislav Rychlík | TOP 09
Lež č.2
Miroslav Vodrážka: „Ve své odpovědi se totiž ani nepokoušíte vysvětlit vlastní rozporuplné jednání, proč jste nejdřív signoval návrh novelizace zákona spolu s Jiřím Oberfalzerem, a proč podruhé vystupujete proti němu, obdobně jste neschopen vyargumentovat vlastní politicko-společenské pojetí dobra ve vztahu k ÚSTR a ABS.“
Fakta:
Není žádné poprvé a podruhé. Hlasuju konzistentně.
Hlasování ve Výboru pro vzdělání, kulturu, lidská práva a petice 25.11. 2025:
Bod č. 6) domnívá se (Výbor pro vzdělání, kulturu, lidská práva a petice), že je třeba organizačně i finančně oddělit Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek v termínu a způsobem, který předpokládá §17 zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, pro 8, proti 0, zdržel se 1 (19. – viz HP);
HLASOVAL JSEM PRO, NE PROTI.
Poznámka k vývoji návrhu novelizace zákona:
Původně bylo v plánu na výboru projednávat ST 180 (novela zákona o ÚSTR) a ST 187 (zpráva o Archivu bezpečnostních složek). Došlo však ke změně, protože pan senátor J. Oberfalzer, který je navrhovatelem ST 180, požádal o prodloužení lhůty pro projednávání tohoto tisku z důvodu nutnosti přepracování důvodové zprávy.
Lež č. 3
Miroslav Vodrážka: „Sledoval jsem, jak jste v roli člena ‚poroty-soudce‘ po celou dobu zmiňované senátní agitky pouze mlčel, abyste ve finále jen zamjatinovsky zvedal ruku na souhlas s usnesením proti ÚSTR a ABS…“
Fakta:
Nemlčel jsem. Záznam dávám plně k dispozici a nesestříhaný.
K bodu – Projednání závěrů veřejného slyšení výboru „Rada a její činnost při naplňování úkolů Ústavu pro studium totalitních režimů“
Zpravodaj: senátor Miroslav Bárta
Senátor M. Bárta, jako zpravodaj, vysvětlil že se jedná o téma, které je dlouhodobě problémové, veřejně sledované a citlivé. Uvedl, že cílem veřejného slyšení bylo zlepšit fungování a reputaci ÚSTR a obnovit jeho původní poslání, tj. posilovat demokratickou odolnost společnosti a bránit návratu totalitních tendencí. Následně zdůraznil několik klíčových doporučení, které z veřejného slyšení vyplynuly: nezávislé externí hodnocení vědecké činnosti ÚSTR, externí audit hospodaření, který má očistit instituci od podezření, vyčlenění archivu a jeho vlastního rozpočtu, protože archivní činnost má jiné požadavky než výzkum. Vyjádřil znepokojení nad hromadnými odchody zaměstnanců, které podle něj poškozují důvěryhodnost instituce.
V otevřené rozpravě vystoupili senátoři/senátorky: Z. Papoušek, J. Vítková, M. Krsek, S. Balík, J. Růžička, M. Bárta, P. Kárník, B. Rychlík a H. Kordová Marvanová. O vystoupení v rozpravě dále požádali hosté, o jejichž vystoupení bylo hlasováno.
Paní J. Rákosníková, pro všichni – 9 (9. – viz HP)
Paní M. MacDonagh Pajerová, pro všichni – 9 (10. – viz HP)
Pan M. Vodrážka, pro všichni – 9 (11. – viz HP)
Pan M. Klíma, pro všichni – 9 (12. – viz HP)
Hlasování o jednotlivých bodech návrhu usnesení:
Bod č. 1) vyzývá členy Rady, aby respektovali zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a svou kontrolní činností přispěli k naplnění původního poslání a étosu Ústavu, pro všichni – 9 (14. – viz HP);
Bod č. 2) konstatuje, že odvolání předsedkyně Rady M. MacDonagh Pajerové neproběhlo v souladu se zákonem o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a přispělo k polarizaci situace v Ústavu, pro 7, proti 0, zdržel se 2 (15. – viz HP);
Bod č. 3) vyzývá Radu, aby své odvolání a následnou volbu nového předsedy uvedla do souladu se zákonem o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, pro všichni – 9 (16.– viz HP);
Bod č. 5) žádá Ministerstvo financí ČR jako orgán, který kontroluje nakládání s majetkem státu a s veřejnými prostředky, o veřejnosprávní kontrolu činnosti Ústavu podle zákona o finanční kontrole, pro všichni – 9 (17. – viz HP); ( pozn. body 4 a 5 byly při hlasování prohozeny)
Bod č. 4) žádá Radu o zadání externí a nezávislé evaluace vědecké a badatelské činnosti a konkrétních výstupů Ústavu, pro všichni – 9 (18. – viz HP);
Bod č. 6) domnívá se, že je třeba organizačně i finančně oddělit Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek v termínu a způsobem, který předpokládá §17 zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, pro 8, proti 0, zdržel se 1 (19. – viz HP);
Bod č. 7) pověřuje předsedu výboru Jiřího Růžičku předložit toto usnesení předsedovi Senátu, Radě Ústavu pro studium totalitních režimů a ministrovi financí, pro všichni – 9 (20. – viz HP).
Následně bylo hlasováno o usnesení jako celku – Usnesení č. 115 pro všichni – 9 (21. – viz HP)
Vystoupení senátora Břetislava Rychlíka:
|
Lež č. 4
Miroslav Vodrážka: „Obdobně dávnou minulostí by mohly být nikde nezaznamenané proslovy kulturní aktivistky Vlaďky Horáčkové, která v 80. letech organizovala nejrůznější brněnské koncerty, přičemž některé hudebníky předem varovala právě před Vámi jako vlivným svazáckým bossem ovlivňujícím kulturní provoz v Brně.“
Fakta:
Vladimíra Horáčková nezná Miroslava Vodrážku, nikdy se s ním, neviděla, ani netuší, jak se správně jmenuje, nazývá ho Vodražkou. K jeho zneužívání jejího jména píše v SMS (číslo mobilu i text SMS mám k dispozici):
Pane Vodražka, nevím, z jakých informací jste čerpal, ale nikdy jsem neřekla, že by pan Rychlík schvaloval nebo zakazoval nějaké koncerty nebo hudební skupiny nebo dokonce, že by byl nějaký svazácký boss, pokud vím byl členem Ha-divadla. Horáčková
Tatáž paní Horáčková v létě 1989 během festivalu Porta v hotelu v Plzni se svým mužem ukryla můj podpisový arch s peticí Několik vět se jmény mnou získaných signatářů. Bylo to poté, co jsem zjistil, že recepční dala klíč StB, která mi vnikla na pokoj a rozházela všechny osobní věci z baťohu.
Dovolím si osobní vyjádření:
Tvrzení pana Vodrážky je v tomto případě za hranou veškeré polemiky o ÚSTRu, hluboce se dotýká mé osobní integrity i integrity mé rodiny, jejíž obdivuhodnou historií se cítím zavázán. Denunciace a lež, jako prostředek fanatismu a totálního selhání badatele ÚSTRu? V životě jsem nebyl ani vteřinu vlivným svazáckým bossem ovlivňujícím kulturní provoz v Brně. Jak takové ovlivňování kulturního provozu asi vypadalo, když v roce 1988 (kdy jsem dostal onu uměleckou cenu) se HaDivadlo octnulo podruhé za tři roky na dlažbě, dokonce ve dvou městech (Prostějov, Brno). Jakým bossem byl člověk v malém divadle, s nejmenšími platy v celé republice, po celou dobu existence bojující se zákazy, šikanou? V souboru, kde se podmínka existence SSM pod mocným Státním divadlem s dosazeným komunistickým šéfem vyřešila interní dohodou – členové divadla se po jednom roce budou formálně střídat na postu předsedy SSM, aniž by vyvíjeli jakoukoliv aktivitu. Tak jsem jeden a půl roku byl předsedou v HaDivadle i já. Nikdy jsme nebyli součástí jakýchkoliv vyšších struktur! Jen jednou za rok jsme sepsali fiktivní zprávu o neexistující činnosti. Nikomu z toho svatozář nespadne, jak psal v dopise jednomu kolegovi Jiří Reynek.
Hlavně: jak takové ovlivňování vypadalo tváří tvář tomu, že v říjnu téhož roku 1988 uvedlo HaDivadlo drze s Divadlem (Husa) na provázku scénický časopis Rozrazil (I/88 o demokracii), jehož podstatnou část napsal nepřítel režimu číslo jedna Václav Havel. V prosinci téhož roku bylo po 27 vyprodaných reprízách představení zakázáno, oba soubory byly pod tlakem KSČ a StB, byl pokus o jejich kriminalizování. Na soubory bylo uvaleno několik paragrafů. Pokusy zrušit HaDivadlo trvaly do listopadu 1989.
●
Vodrážka: „Podle Vašeho podvojného kariérního páternosteru je zřejmé, že Vaše pochopení konkrétních historických politických událostí je neoddělitelné od výčtu vlastních alibistických satisfakcí či protichůdných vystupování jednou v rámci SSM, pak Několika vět atd.“
●
HaDivadlo jako jediné divadlo (celý soubor včetně techniky) v celé tehdejší ČSSR podepisovalo petice či dopisy za propuštění politických vězňů: Petr Cibulka, Eva Vidlařová, Ivan Martin Jirous a Jiří Tichý, Václav Havel. Uvnitř souboru jsem většinu těchto petic organizoval. Kolik podpisů se v celé republice našlo? Stovky či spíše desítky. Stejně jako jsem na popud samizdatové redakce O divadle, založené na popud Olgy Havlové, organizoval a šířil v Brně petici za propuštění Václava Havla (signatáři Charty 77 Kraus, Chramostová, Machonin, přítel Přemysl Rut mi v lednu 89 zavolali a nadiktovali text petice, pod kterou jsem s přítelem, signatářem Charty 77 Františkem Derferem sháněl podpisy v Brně). V celé republice to bylo z 15 milionů občanů kolem 900 lidí. On si někdo v tu dobu naskakoval na kariérní páter noster, dělal si alibistickou satisfakci?
●
Vodrážka: „Toto jiné ‚my‘ ukazovalo po celou dobu komunistického režimu, že neexistuje znormalizované fatum mlčícího hlasu jako společenského dějinného údělu podrobené většiny, ale že existuje možnost svobodné volby a s ní i ‚jiné‘ dějiny. Jak říká básník, svoboda byla přizvána ke stolu, ale mnohá křesla zůstala prázdná.“
●
HaDivadlo bylo jediné divadlo, které po Havlovi za totality oficiálně „přizvalo ke stolu“ zakázaného Milana Uhdeho. Stejně jako filosofa Vladimíra Čermáka, stejně jako ve společenství s Ochotnickým kroužkem veřejně „přizvalo ke stolu“ signatáře Charty 77 Nikolaje Stankoviče a Josefa Mlejnka. Obdobně v představení Samozvaní střelci holubů ( veršů Ivana Wernische a Pavla Šruta) pro pražskou Violu ve společné režii Goldflamově a mojí používalo hudbu The Plastic People of the Universe a Mikoláše Chadimy. Stejně jako vzalo pod křídla zakazovanou Jasnou páku a udělalo společné představení na Chmelnici. V rámci občanské iniciativy Otevřený dialog, založené Petrem Oslzlým, Jaroslavem Kořánem, Petrem Rezkem jsme v Brně udělali veřejné čtení textů zakázaných básníků v čele a za aktivní spoluúčasti Petra Kabeše. Několik let před listopadem 89. A vedle tohoto neúplného výčtu stojí hlavně ta dramaturgie, ta neuvěřitelná práce HaDivadla, kterou mohli až 80 x ročně vídat návštěvníci pražských klubů, hlavně legendární Chmelnice. Svědectví o kulturním provozu HaDivadla podávala doložitelně řada ctihodných disidentů (Josef Topol, Sergej Machonin, Karel Kraus, Václav Havel), z žijících dodnes třeba Milan Uhde. Je mi trochu úzko z toho, že to musím takto připomínat, normálně se řídím heslem − nikdy nikomu nic nevysvětluj, je to zbytečné.
……………………………………………………………………………
Pod čarou – tohle už je trochu zoufalé a komické, jak badatel Vodrážka pracuje s archivy, s útržky kopií, vět vytržených z kontextu…Citovaný rozhovor z Mladé fronty je z 9. prosince 1989 (!), byl půl roku redaktorce zadržován pro moje aktivity kolem propuštění Václava Havla a šíření Několika vět. Vyšel až 22 dnů (!) po 17 listopadu, v tom rozhovoru zaujala badatele Vodrážku moje úvaha o praseti, za které se pokouší označovat i mne. Budiž, svědčí to hlavně o něm.
Připomínám roli HaDivadla a Husy na provázku i moji osobně v listopadových událostech roku 1989. 17. listopadu jsme přerušili představení, udělali v Junior klubu na Chmelnici rozhovor se studentem Romanem Ráčkem, zmláceným na Národní třídě. Rozhovor vedl za Husu na provázku Petr Oslzlý, za Hadivadlo Břetislav Rychlík. Byla to vůbec první zpráva o masakru na Národní třídě a předznamenání stávky divadel. 18. listopadu v 16 hodin Husa na provázku a HaDivadlo jako vůbec první divadla v tehdejším Československu odstartovala stávku divadel. 19. listopadu jsem byl na pozvání Václava Havla na zakládání Občanského fóra v Činoherním klubu v Praze. 20. listopadu jsme byli se signatářem Charty 77 Františkem Derflerem první, kdo vylezl na lešení na Náměstí svobody v Brně a vyzvali jsme občany, aby se připojili ke stávce divadel a studentů. Odmoderoval jsem všechny mítinky v Brně. On někdo věděl, jak to dopadne a dělal si alibi?
●
Miroslav Vodrážka: „Jenže otázka pravdivosti naší minulosti a politika paměti souvisí se sporem o dějiny jako ‚polemos‘, který je nutno respektovat podobně jako je třeba brát vážně dlouhodobou spolupráci se Státní bezpečností nebo tvorbu kulturního a sociálního kapitálu prostřednictvím funkcionářského postu v rámci SSM.“
●
Kdo dal člověku právo vynášet morální soudy nad lidským životem a osudem na základě lží a denunciací? Pro mne, jako katolického křesťana, je pýcha, ta nadutost člověka, který se staví místo Boha, který lže, aby ospravedlnil svoji nadřazenost, nejtěžším hříchem.
Estébáctví je povaha, řekl mi kdysi Ludvík Vaculík.
Břetislav Rychlík, Luhačovice 8.1. 2026
