Ač věrní stoupenci království, věnujeme dnešní pochod Za monarchii na obranu demokratické České republiky!

Království není pro nás pouhá státní forma, ale je to i − či především − prostor a sdílení hodnot, které naši předkové vložili do jeho základů. Český stát vznikl v 10. století jako součást západní latinské Evropy, kterou ve středověku založil unikátní systém dvou mocí, světské a duchovní, který moc nejen rozdělil, ale zároveň ji i desakralizoval, založil pluralitu moci a idejí. Proti posvátnému společenství postavil důstojnost každého jednotlivého člověka zrozeného k obrazu Božímu. To byl fundament k ideji lidských i mezinárodních práv, která požívají všichni lidé a všechny národy, kmeny a společenství stejně, bez rozdílu, ať jsou tlustí či tencí − velké nebo malé.

I když Boží universalitu království v novověku omezil panovnický absolutismus stejně jako jakobínské pojetí demokracie, které v 19. století umocnil nacionalismus − a v roce 1918 monarchii nahradila republika − Masarykův stát výše uvedené hodnoty, na kterých byla založena Koruna česká, přejal a rozvíjel dál. Království − hodnoty tradované po generace, zničila až hnědá a rudá totalita. Nacisté s bolševiky nás vytrhli z tisíciletých českých dějin a české kultury, což tuhle společnost neblaze ovlivňuje, deformuje a omezuje dodnes.

V listopadu 1989 jsme se této dějinné perverzity zbavili jen formálně. To, co ji zakládalo a po desetiletí bylo do společnosti shora dennodenně od rána do večera vtloukáno, je zde přítomno stále. V posledních volbách se do vlády dostaly síly, které nás stejně jako po září 1938 a květnu 1945 chtějí vytrhnout z Evropy, kde jsme se před tisíci lety zrodili.

Děje se tak v situaci, kdy stojíme na prahu geopolitických změn, kdy je zpochybněn celý mezinárodní řád. To je extrémně nebezpečné zvláště pro střední a malé národy. Ve světě, kde je vše v pohybu a co platilo včera, dnes už neplatí, se může obnovit stav, ve kterém o osudu jednotlivých národů budou opět rozhodovat velmoci – stav, který vedl ke vzniku 1. sv. války a všeho zla, které následovalo.

Sestavovat vládu s extremisty, extremismus bagatelizovat a politicky legitimizovat, začlenit Českou republiku do spolku s emisary ruského imperialismu ve střední Evropě − slovenským premiérem Robertem Ficem a maďarským premiérem Viktorem Orbánem je sebevražedné počínání v době, kdy se opět hraje (válčí) o svéprávnou existenci východní, a tím i střední Evropy, Evropy vůbec. Velmi rychle nás to může přivést na pozice, kdy s námi demokratický svět přestane počítat, české země zůstanou trčet mezi Německem a Ruskem a cesta imperiálního postsovětského Ruska k obnovení mocenského vlivu ve střední Evropě se znovu otevře, jak tomu bylo po roce 1945.

Jako nesvéprávní, nejsme sto nahlédnout svět, který nás obklopuje, žijeme v iluzích a stále dokola opakujeme ty samé chyby. Jako kdybychom se vraceli zpět do situace, před kterou varoval už v polovině 19. století otec národa František Palacký, který ve svém slavném listu do Frankfurtu, ve kterém odmítl jak pangermánskou ideu organizace střední Evropy, tak i panslavismus, napsal na adresu ruské despocie:

Víte, pánové, která mocnost drží veškerý veliký východ našeho dílu světa. Víte, že tato mocnost, již nyní vzrostši u velikost ohromnou − hrozí během čím dále rychlejším zploditi a založiti universální monarchii, tj. nepřehledné i nevyslovitelné zlé, neštěstí bez míry a hranic, jehož bych já, Slovan tělem i duší pro dobré lidské neméně těžce želel, byť i tato monarchie prohlašovala se za slovanskou…

Jako stoupenci Koruny české − českého království, po tisíciletí organické součásti západní latinské civilisace stojíme za demokratickou Českou republikou proti politickému extremismu, který v gardu fašistického Kremlu chce Evropskou unii rozbít.

Vyzýváme demokratické politiky, celou občanskou společnost, aby v této kritické době nestrkala hlavu do písku malodušné domácí politiky a převzala odpovědnost za osud této země. Za osud Evropy, která je naším domovem.

Na Hradčanech, 10. ledna L.P. 2026